Strach je emoce, které se hodně lidí bojí. Když se s ním v životě setkají, chtějí před ním utéct a jednají často v panice. Strach ale není náš nepřítel, je to naopak náš ochránce a když se ho nebudeme bát, budeme mu naslouchat a chápat ho, tak nám může přinést hodně zajímavých informací o nás a o tom, jak reagujeme na okolní svět. Jen je potřeba se mu naučit v klidu naslouchat a porozumět, co a proč nám říká.
Strach je užitečná emoce, která nás chrání a doslova zajišťuje naše přežití. Člověk jako druh i jako jednotlivec by beze strachu nepřežil. V dobách, kdy jsme ještě lovili divokou zvěř, ale ani dnes. Strach nás chrání před tím, abychom se nechali sežrat tygrem nebo medvědem, ale i předtím, abychom vešli pod první auto, které pojede kolem. Strach je emoce, která je spojena s instinkty, které sídlí v nejstarších částech našeho mozku. Jeho úplně nejstarší částí je mozkový kmen, nebo jak se také někdy říká ještěří mozek.
Náš mozek se skládá z více částí, které se během stovek milionů let evoluce vyvíjely v různých obdobích. Ještěří mozek, jako ta nejdříve vyvinutá část, kterou jsme zdědili po pravěkých plazech, ovládá naše instinkty, pudy a reflexy. Řídí základní životní funkce a má vliv na další naše chování a jednání, které se ani neuvědomujeme. Například dýcháme a nemusíme nad tím přemýšlet. Je to instinkt, který řídí právě ještěří mozek. To je samozřejmě super, protože nad těmito základními věcmi, které jsou pro náš život klíčové, prostě nemusíme přemýšlet a ony prostě fungují. Na druhou stranu se právě ještěří mozek nedá porazit ani ovládat myšlenkami, které sídlí v mladších částech mozku a to nás někdy může pěkně potrápit. Jeho reakce jsou mimovolní, automatické a mnohem rychlejší, než naše myšlenky. Lze s ním ale přesto pracovat. Je potřeba si uvědomit, že naše instinkty nejsou naši nepřátelé, i když naše tělesné pocity s nimi spojené mohou být někdy až nepříjemné. Zejména, pokud přicházejí zdánlivě bezdůvodně. Zrychlený tep a dýchání, ztuhnutí, nebo naopak touha utéct, pocit napětí a ohrožení. To ještěří mozek reaguje na situace, které se kolem nás dějí, ať už reálně, nebo (a to v dnešní době častěji) zdánlivě.
Ptáte se proč se tohle všechno děje? Důvod je jednoduchý – zajištění našeho přežití! Naše planeta je a vždycky byla nebezpečné místo, kde jde často o život. My už dnes nežijeme v době, kdy by na nás číhal lev, tygr nebo medvěd za každým rohem, ale své instinkty si nadále neseme sebou a oni nám nadále slouží a chrání nás. Tygr nás v Evropě dneska už neohrožuje, přesto když se dostaneme do situace, která v nás vyvolá ohrožení, reagujeme stejně jako před miliony let. Tělo se připraví na tři základní reakce – boj, útěk, nebo ztuhnutí. Sami znáte situace, kdy naprosto automaticky a bleskurychle zareagujete na hrozící nebezpečí. Sešlápnete brzdy, abyste nenarazili do brzdícího auta před vámi. Uskočíte na přechodu před přijíždějící sanitkou nebo tramvají. Ztuhnete, abyste se vyhnuli srážce s cyklistou, který jede po chodníku. Žádnou z těchto reakcí neřídí naše myšlenky, jsou instinktivní a v podstatě nad nimi nemáme kontrolu. Dnešní doba ale přináší velké množství situací, kdy reálně v ohrožení nejsme, ale náš ještěří mozek si podobnou situaci pamatuje z minula, vyhodnotí ji jako ohrožení a ihned instinktivně reaguje. My jsme pak v napětí, i když se vlastně vůbec nic neděje. Výsledkem jsou pak různé strachy, obavy, stresy, či dokonce úzkosti. Když se jednou za čas něčeho lekneme, nebo máme občas trému, tak to asi není nic, co by nám nějak zásadně znepříjemňovalo život. Pokud se ale naše strachy změní na úzkost, která je trvalá a všudypřítomná, i když se nám ve skutečnosti nic ohrožujícího neděje, je to už něco, co nám život ovlivní zásadně a je potřeba s tím pracovat.
Takový neustávající strach a obavy nás dokáží hodně potrápit a můžou v nás vyvolávat až různé panické reakce a chování. V takové situaci, kromě případné podpůrné medikace, je potřeba začít s naším strachem pracovat a místo paniky a „útěku“ se naopak snažit svůj strach co nejlépe poznat. Uvědomit si, že strach je jen jedna z emocí a důvodem jeho vzniku je snaha mozku ochránit náš život. Je dobré snažit se svůj strach poznat. V jaké situaci přichází a proč. Musíme se naučit náš strach vnímat a snažit se mu porozumět. Nenechat se strhnout automatickou panickou reakcí, ale naopak se zastavit, zhluboka se nadechnout, uvědomit si, že strach není žádný strašák a ani náš nepřítel a zcela vědomě jít za jeho zdrojem. Úzkost je strach zdánlivě bez příčiny, ale přesto vzniká v určitých situacích, na základě určitých vjemů. Čím víc se nám bude dařit vědomě ovládat naše reakce na strach a úzkost a budeme rozmotávat jejich příčiny, tím víc zjistíme, že není potřeba se jich bát a že vše kolem nás je naprosto v pořádku. Dnes žijeme v takovém tempu a jsou na nás kladeny takové nároky, že si často pomáháme automatickým jednáním, z nedostatku času kloužeme po povrchu a nejdeme za příčinami. A pak se může snadno stát, že se nám vyvine právě nějaká psychická porucha, která je zdánlivě bez příčiny. Ale pokud začneme žít a reagovat vědomě, vždycky najdeme zdroj našich emocí a pocitů a můžeme pak s nimi pracovat, naučit se jim rozumět a právě tím pro nás přestanou být strašákem. Protože budeme 100% rozumět sami sobě a svým emocím a budeme umět pracovat se svými myšlenkami a vědomě je usměrňovat tak, abychom rozuměli našim reakcím na svět kolem nás. A když budeme vědět co a proč se nám děje, tak se přestaneme bát.
Pokud je strach vaším životním tématem, objednejte se ke mě na sezení. Začneme váš strach poznávat, osaháme si jej ze všech stran, najdeme jeho zdroj a ukážeme si, že není potřeba se ho bát. Strach ze strachu zmizí, když zjistíte, že strach je jen obyčejná emoce, která má za úkol nás chránit a ne nám ubližovat.
