Naučme se respektovat druhé, že mají právo dělat to, co uznají za vhodné. Skrz tento respekt k druhým se naučme respektovat sebe, že stejné právo, dělat to, co uznáme za vhodné, máme i my.
Jsme zvyklí koukat se na druhé ze svého egoistického pohledu. Často chceme po lidech, aby dělali to, co chceme my. Ale my tu nejsme od toho, abychom hodnotili, nebo měnili chování druhých. Každý člověk má právo dělat ve svém životě věci tak, aby jemu dávali smysl z jeho úhlu pohledu, na základě jeho životních zkušeností, hodnot a dovedností. Stejně tak ale máme my tohle úžasné právo dělat v životě věci tak, jak nám to přijde (pro nás) nejlepší.
Bohužel respekt v mezilidských vztazích velice často chybí. A nemusí to být cíleně, ale my lidé často podvědomě očekáváme, že ostatní budou dělat to, co my chceme. Jenže proč by to měli ostatní dělat? Samozřejmě, že se budou řídit při svém konání tím, co ONI považují za správné a ne my. A my pak trpíme – jsme naštvaní, rozzlobení, vzteklí, zklamaní, nešťastní a někdy dojdeme až do stádia, kdy jsme ve vztahu k člověku, který nedělá, co chceme a očekáváme my, do úplné paralýzy. A je jedno, jestli je to kolega v práci, partner, nebo dítě. Je to jedno z nejčastějších témat klientů, se kterým se setkávám. A jediná cesta ven, je přiznat druhým právo na jejich volbu chování, respektovat jejich vůli, snažit se porozumět jejich pohnutkám a důvodům a podle toho se k nim chovat a komunikovat s nimi. Ale to je jenom krok A. Krok B je přiznat stejné právo a respekt sobě. Jedině tak může vzniknout vztah mezi lidmi, který je založený na vnitřně vnímané rovnosti, vztah, kde se partneři vědomě respektují a přiznávají si právo chovat se a dělat rozhodnutí podle svého nejlepšího přesvědčení.
Náš egoistický pohled nám přináší utrpení ve vztazích s ostatními lidmi. Respekt k druhým, k jejich chování a úhlu pohledu nám přináší úlevu a učí nás respektu sami k sobě.
