Život každého z nás je jiný a jedinečný. Přesto existují v zásadě dvě možné cesty, jak životem projít – buď ho protrpíme, nebudeme myslet na sebe a obětujeme ho druhým, nebo si ho naopak budeme užívat a budeme myslet především na svojí vlastní spokojenost. Tuto volbu máme zcela ve vlastních rukách. Přesto to není volba jednoduchá.
Na naše chování i postoje má totiž obrovský vliv to, co se naučíme a přijmeme za své v průběhu života, zejména pak v dětství. Od rodičů, ve škole, z médií atd. se na nás valí spousta myšlenek a postojů, které jsou nám vštěpovány a které jsou nám prezentovány jako správné a žádoucí. Přijímáme právě takové postoje, které nám někdo, koho respektujeme jako autoritu, představí jako normální a správné a naše chování v dospělém věku jim velice často přizpůsobujeme, aniž bychom si to vůbec uvědomovali. A nakonec tyhle postoje dokonce předáváme našim dětem. Má to ovšem jeden velký háček – nejsou to naše postoje a často můžou jít proti tomu, co my v životě chceme, přejeme si, očekáváme a potřebujeme k tomu, abychom se cítili spokojeně a šťastně. Díky tomu, že chceme dělat to, co si myslíme, že je normální a je od nás očekáváno, popíráme sami sebe, nemyslíme na sebe, na to, co je pro nás důležité. Chyby, kterých se v soužití dopouštěli naši rodiče, si přenášíme do své vlastní rodiny a stejné dysfunkce a utrpení, díky kterým kolabovalo manželství našich rodičů, ničí i nás a naší rodinu. Nicméně je to naše volba, jak budeme žít a přemýšlet. Pokud nám nějaký postoj nebo způsob chování nevyhovují, je na nás si to uvědomit a vědomě je změnit tak, aby se nám lépe žilo a nevytvářeli jsme si jejich dodržováním třecí plochy, napětí a v důsledku toho pak nepříjemné pocity a emoce.
Zbavme se proto těchto automatizmů, vždy vědomě přemýšlejme nad tím, co nám vyhovuje a co ne, co je důležité pro naši spokojenost a nastavme si život tak, abychom si ho mohli užívat. Následujme naše přání a tužby, vždy si v životě nastavme něco, co je jen pro nás, pro naší radost. A to si pečlivě hlídejme a nenechme si to nikým vzít. To samé pak tolerujme i u svých partnerů. Protože spokojenou rodinu můžeme mít jedině tehdy, když jsme spokojení my sami.
