Na první pohled ta nejjednodušší rada, kterou dneska slyšíte ze všech stran. Ovšem zvládnout něco takového třeba mě trvalo dlouhou dobu a byla k tomu trnitá cesta. Ono totiž něco, co vypadá tak jednoduše a samozřejmě, vůbec jednoduché a samozřejmé není. My jsme zvyklí žít ve své mysli a ty prožitky v ní jsou tak silné a intenzivní, že si je často zaměňujeme s reálným světem. Na jednu stranu je naše představivost skvělá, protože bez ní by nebyly vynálezy, umělecká díla atd. Jenže u naší mysli platí dvojnásob, že je dobrým sluhou, ale velice špatným pánem. Když si něco představujeme, naše prožitky a emoce jsou u takových představ naprosto reálné a skutečné. A to je právě ta zrada. Velice jednoduše se nám totiž může stát, že si náš vnitřní svět, naší mysl, díky této reálnosti spleteme se skutečným světem. A naše mysl má ještě jednu špatnou vlastnost – naše představy mají často chuť nás trápit. Nejenže si představujeme něco, co se ve skutečnosti neděje (protože naše mysl si představuje buď věci z minula, které se již staly a my už je nemůžeme změnit, nebo naopak věci z budoucna, které se ještě nejenže nestaly, ale s velkou pravděpodobností ani nikdy nestanou), naše mysl nám často předkládá představy, které vyvolávají negativní emoce. Nezdary, hádky, špatné konce, strachy (z nemoci, ztráty zaměstnání, partnera), přílišná sebekritika, různé katastrofické scénáře atd. – to všechno si umíme představit tak živě, že nám to může komplikovat náš reálný život a některé jedince i třeba úplně paralyzovat. A všechna tato negativní vnitřní energie může vyústit třeba až ve vážnou nemoc. Přitom se nám nic takového nemusí dít, když se svojí myslí umíme pracovat. Naše mysl nám má sloužit! Má sloužit tomu, abychom byli spokojení a žili v souladu s našimi emocemi.
Příklad nesouladu mezi emocemi a naší myslí je jednoduchý – když nás to nebaví v práci, naše práce nám nepřináší uspokojení, můžeme jít nějaký čas hlavou proti našemu pocitu, ale jde to jenom po nějakou omezenou dobu. Pokud bychom naše emoce neposlouchali dlouhodobě a šli hlavou proti nim, práci buď nezměnili, nebo nezměnili alespoň naše fungování v ní, vyhoříme. Ztratíme výkon, radost ze života a nakonec se třeba ani nezvedneme z postele. Vím, o čem mluvím, protože jsem to zažil na vlastní kůži. Proto pojďme spolu pracovat na tom, ať máte pod kontrolou nikoli svoje emoce, ale naopak svojí mysl, která bude sloužit jak vašim emocím, tak vašemu klidnému a spokojenému životu.
Ještě se vám zdá žití tady a teď jednoduché? Nebojte, nic to není, je to jen o dlouhodobém tréninku a spolu se to naučíme! Pokud je toto téma, které řešíte, neváhejte mě kontaktovat.
